Kvasny Prum. 1959; 5(12): 273-277 | DOI: 10.18832/kp1959034

Zvýšení trvanlivosti piva v kovových sudech.Recenzovaný článek

V. SEKRT, J. FLACHS, G. HERLÍKOVÁ, J. HUMMEL, V. KALENDA

Z použitých čisticích prostředků pro kovové sudy osvědčila se nejlépe 2% koncentrace Alkonu D1 a 0,7% Koncentrace NaOH. Zavedením automatické linky na mytí kovových sudů lze předpokládat, že zvýšení nákladů při použití těchto prostředků bude nepatrné. U dřevěných transportních nádob se značně zlepšil biologický stav použitím 1,5% roztoku H₂O_2. Praktické využití těchto poznatků uplatňují se zejména při zařazení sterilního plnění sudů do výrobní linky. Pokud se týká vhodnosti transportní nádoby, lze označit za nejlépevyhovující typ kovových sudů Fissler a Benson. Piva stabilizačně upravovaná dávala neporovnatelně lepší výsledky, což bylo zvlášť patrné, byly-li vzorky podrobeny navíc zatěžkávací zkoušce transportu a teploty. Zkoušky ukázaly nesporně kladný vliv CO₂ , použitého při stáčení, a to jak na zvýšení trvanlivosti, tak na uchování barvy. Transport a tepelné výkyvy projevily se nepříznivě u všech vzorků, a nutno je uvažovat při požadovaných garančních lhůtách, neboť tyto vlivy způsobují snížení trvanlivosti zhruba o jednu čtvrtinu doby. Závěrem z předcházejících šetření vyplývá, že při využití všech technických i technologických úprav bylo dosaženo v kovových sudech u piva stabilizovaného maximální trvanlivosti 186 dnů, jestliže pivo nebylo podrobeno zatěžkávací zkoušce transportu a teploty. Minimální trvanlivost 35 dnů vykázala piva nestabilizovaná. Průměrné optimum piva stabilizovaného, ověřené zatěžkávací zkouškou (transport400 km), teplotní rozdíly minus 8 až plus 10,5° (při využití kladných vlivů technických a technologických úprav) lze umístit v časovém rozmezí 7-9 týdnů. Není vyloučeno, že při zvýšení vlastní stabilizace piva a lepším technickém vybavení provozního zařízení bude možné garanční lhůty přiblížit dosažené maximální trvanlivosti.

Klíčová slova: kovoý sud, pivo, trvanlivost, oxid uhličitý

Zveřejněno: 1. prosinec 1959