Kvasný Průmysl, 2006 (roč. 52), číslo 5
Superkritická extrakce kapalin - nová progresivní metoda v pivovarské analytice. Část II. - Možnosti uplatnění superkritické extrakce kapalin při analýze senzoricky aktivních látek v pivě..Recenzovaný článek
Jiří ČULÍK, Tomáš HORÁK, Pavel ČEJKA, Marie JURKOVÁ, Vladimír KELLNER, Pavel KARÁSEK, Eva VARAĎOVÁ-OSTRÁ
Kvasny Prum. 2006; 52(5): 142-147 | DOI: 10.18832/kp2006012 
Superkritickou fluidní extrakci (SFE) kapalných vzorků lze považovat, i přes určité dílčí problémy, za novou perspektivní metodu, která by mohla, po jejím dalším zdokonalení, najít uplatnění v oblasti stopové analýzy piva. V článku jsou prezentovány první výsledky dosažené při extrakci senzoricky aktivních látek (alkoholů, mastných kyselin a jejich esterů) z piva. Jedná se o šetrnou a ekologickou metodu, nezatěžující zkoumanou matrici a pracující s omezeným množstvím organických rozpouštědel, což plně odpovídá moderním trendům analytické chemie a požadavkům na ochranu životního prostředí.
Fyzikální vlastnosti obilek ječmene a zrn sladu.Recenzovaný článek
Vratislav PSOTA, Karel VEJRAŽKA
Kvasny Prum. 2006; 52(5): 148-150 | DOI: 10.18832/kp2006013
Předložený článek je věnován významu fyzikálních vlastností obilek ječmene a zrna sladu, pro jejich využití v predikci technologické kvality. V článku jsou charakterizovány starší i nové, subjektivní a objektivní metody hodnocení fyzikálních vlastností obilek respektive sladu. Je zmíněno i potřebné přístrojové vybavení.V první části článku jsou shrnuty fyzikální metody používané k hodnocení obilky ječmene a zrna sladu a je věnována pozornost především mechanickým vlastnostem. Druhá část je zaměřena na studium vlivu struktury a chemického složení obilky ječmene nebo zrna sladu na energii potřebnou k mletí.
Rozvoj trvale neudržitelný. Důsledky změn globálního cyklu uhlíku.Nerecenzovaný článek
Lubomír NÁTR
Kvasny Prum. 2006; 52(5): 153-154 | DOI: 10.18832/kp2006014
Koncepce trvale udržitelného rozvoje deklarují potřebu předat následujícím generacím planetu v nezměněném stavu. Přitom však lidstvo už nenávratně vyčerpalo významný podíl dostupných fosilních paliv. Jejich spalováním a přeměnou původní krajiny se do ustáleného koloběhu uhlíku na Zemi přidává takové množství CO2, že od počátku 19. století dochází k soustavnému zvyšování jeho koncentrace v atmosféře s důsledky pro radiační bilanci planety a globální klima.